Vyberte stránku

Pozdní nedělní večer. U praskajícího krbu sedí dívka s chlapcem a povídají si o událostech minulých týdnů a měsíců. Jak šlo tohle všechno stihnout? Demonstrace, besedy, těch cest mezi Prahou a Ostravou… A jedna z těch cest se „náhodou“ neuskutečnila. Sedmého prosince přišla lákavá možnost sednout pozdě večer do auta s pražskými herci a brzo ráno být v Praze… Ale studentka se tehdy rozhodla zůstat ještě jednu noc v Ostravě a jet až ráno vlakem… To auto do Prahy nikdy nedojelo…

Zrušený „Marxák“ na vysokých školách, zrušena vedoucí úloha Komunistické strany, na hradě je Václav Havel, jsou otevřené hranice… Tohle si ještě v létě nedovedli představit ani ve snu. A kdyby jim to ukázala křišťálová koule, asi by pochybovali o její věrohodnosti. Kolik energie, sounáležitosti a víry bylo vloženo do toho, aby se změny mohli dít. Jakou sílu má myšlenka, která je sdílena s čistotou a odhodláním…

A ještě mnoho důležitých událostí se tehdy stalo…Konečně možnost odjet do světa na zkušenou a učit se jazyky…  Tihle dva studenti ale nikam neodjeli a vůbec jim to tehdy nevadilo. Čekala je totiž mnohem důležitější událost. Matěj přišel na svět 10. října. Statistiky hovoří, že nejvíce dětí se mezi vysokoškoláky narodilo na podzim 1990J.

Pozdní nedělní večer. U příjemně hřejících kamen na statku v jižních Čechách sedí muž a žena. Tlumeně spolu hovoří a vzpomínají na listopadové události. Je to tolik let. O co jsou tihle dva lidé jiní? Přibyly jim vrásky i nějaká ta kila a také dva synové a vnouček. Možná některé věci již nevidí tak černobíle a k něčemu už nemají potřebu se vyjadřovat. Zažili spolu vzestupy i pády, smích i slzy, slunečné časy i krize. Už umí přijímat věci tak, jak přicházejí. Poznali, že někdy je lepší nechat se nést řekou než bojovat s jejím proudem. Už ví, že když se jedna cesta zavře, otevře se jiná… Umí se zraňovat, umí si odpouštět. Umí se do krve pohádat kvůli banalitě i vážné věci a potom se spolu v noci milovat… Je možné, aby byli v srdcích stejní? Stále jim není lhostejné bezpráví, zákeřnost, hloupost, vypočítavost, manipulace…

V rukou agenta StB je soustředěna obrovská moc, kterou vládne s podporou komunistů a na Pražském hradě se již dávno usídlila arogance a zášť. Není to pouhý zlý sen… Kdyby jim takové věci před lety ukázala křišťálová koule, pochybovali by o její věrohodnosti…  Kolika lidem je to jedno? Kolika lidem to vyhovuje? Kolik lidí muselo být zaplaceno nebo jinak umlčeno? Kolik lidí za koblihu uvěřilo?

A tihle dva lidé si spolu už skoro třicet let, tady a teď, žijí svůj obyčejně neobyčejný život… Té samotě u  lesa a u rybníka místní hanlivě přezdívají „Pobočka pražské kavárny“. Taková pocta.

Nastal zase čas začít se jasně vymezovat.