Vyberte stránku

Nebývá obvyklé, aby nedělní polední vlaky a autobusy směřující z jihu do Prahy byly plné mladých lidí. Vypadá to, jako by se studenti tento den rozhodli o pár hodin zkrátit víkend u rodičů a spěchat do školy. Praha vře. Informace šumí všude a předávají se z úst do úst. Než dojede skupinka studentů z Hlavního nádraží na Kajetánku už všichni ví, že to s tím mrtvým studentem byla asi fáma, že se herci scházejí v divadlech. Kocáb s Horáčkem jednají s Adamcem, Havel chystá nějaké setkání v Činoherním klubu a my studenti máme dorazit na Hvězdu. Otevřeně se mluví o stávce.

Batoh a v něm spacák a oblečení na několik dní. S takovým zavazadlem se  v pondělí ráno někteří studenti přesunují z kolejí do školy v Tyršáku.  Na DAMU, kde se scházejí všechny informace, je to z FTVS kousek. Vlastně jenom přes řeku. Už je to jasné, studenti jdou do stávky. V tu chvíli asi nikoho z nich nenapadne, že jejich stávkové studentské dobrodružství skončí až po Vánocích. Večer už mají studenti na všech pražských vysokých školách v rukou „Prohlášení studentů k dělníkům a rolníkům Československa“ (sestavil ho tehdy Šimon Pánek a co v něm přesně bylo, se dočtete na wikipedii J).

Vzrušení z rychlého sledu událostí, blízkosti a vzájemnosti je veliké. Jako by Praha byla jedno velké SRDCE, které bije silněji a silněji. Pražané chodí za studenty do škol a nabízejí každý, kdo co má – jídlo a buchty, možnost tisku, poskytnutí aut…Taková velká sbírka na návrat demokracie do české kotliny.

Studentka, která za pár měsíců oslaví své devatenácté narozeny, poveze zítra tohle prohlášení do historického města na jihu Čech.