Když jsem úplně nepolíbená, bylo by asi dobré si o tom surfování něco vygooglit. Večer otvírám počítač a připojuji se k hotelové wifi. A máme tady článek od surfařského instruktora, Čecha, který učí windurfing na Mauriciusu. Čtení je to poutavé a dlouhé. Zásadní infomace: Surfování se učí jinak, než tomu bylo před třiceti lety. Výrazně se zkrátila délka prkna a s tím i technika. (No, asi jako u lyžování.) Důležité je být uvolněný a držet rovnováhu. Cílem není druhý den se pro bolest svalů nehnout. Jeho žáci třetí den zažívají skluz. No, tak to jsem tedy na to zvědavá. Zítra mám třetí lekci. Pozná se, jak je šikovný instruktor a jak jsem šikovná já.
Fouká a ten hubený Egypťan s křivými zuby mě nasměruje a jeď. Jo, tak tohle je asi ten skluz. Když Ti vítr napne plachtu… Úplně se zapomínám a jsem fascinována rychlostí, kterou prkno nabírá. Stůj rovnoběžně s prknem, dívej se dopředu, pánev, povol, povol, povol (myšleno sebe 🙂 ) Sebemenší chyba a v téhle rychlosti letím. Nechci spadnout. Snažím se dýchat a vědomě povolovat jednotlivé partie svalů. Ježíši, já už mám tu ruku zase ztuhlou. Fakt nechápu, jak instruktor může na takovou dálku všechny chyby vidět a opravovat. A pak po mě ještě chce, abych prkno otočila s plachtou na zádi. To nedám. Vítr se do plachty hodně opírá a tak volím jistější obrat plachty vepředu. Mířím zpět. Z té dálky, kterou jsem za tu chvilku od břehu urazila, se mi klepou nohy a srdce mi buší. Klídek, dýchej… Takže teď, v blízkosti břehu, obrat s plachtou na tu záď. Stále dokola a při každém výjezdu se odvažuji dál a dál. Uvědomuji si, jak obrovský trénink rovnováhy, vyvažování a všech možných vnitřních svalů mé tělo zažívá. A také, že dělám pouze to, co mi instruktor stále dokola opakuje. O samostatnosti a čtení větru nemůže být ani řeč.
Vítr. Ten živel, který hladí, osvěžuje, vysušuje, ničí a jehož síla dokáže být ohromující. Jak jemný a osvěžující je na pláži a jakou sílu dává plachtě o pár metrů dál, ani ne na úplně volném moři. Společně se sestrou Vodou mi skrze prkno a plachtu dávají veliký zážitek.
Jak ten instruktor na tu dálku může všechny chyby vidět a opravovat je? Jednoduše. Léta zkušeností a pozorného sledování. Na dálku vidí postavení plachty a polohu těla, k tomu si přečte vítr a velmi rychle rozklíčuje, co je špatně. Z celkového pohledu poskládá v sekundě všechny správné i chybné detaily a přesně ví, jaký pokyn má svému žákovi dát, aby se celkový obraz zlepšil.
„Ivčo, tohle přece nemůžeš vidět. Jsem na druhém konci jízdárny a ty nemáš dioptrické brýle.“ Jsou to ale některé ty mé žačky potvory. Ví, že bez brýlí nerozpoznám obličej na patnáct metrů a teď jim tady upravuji polohu zápěstí a lokte přes celou jízdárnu a ještě k tomu přihodím koment k uvolnění pánve. Přece po tom koni nemůžou chtít hezký dlouhý krok a při tom mít pánev zatuhlou. Jednoduše to vidím. Celkový obraz koně a jezdce i na dálku přesně vypovídá o správných i chybných detailech. Jsou za tím hodiny a hodiny sledování jezdců i jiných trenérů při práci.
Třetí lekce ukončena. Zažila jsem skluz a poznala sílu větru, když se opřel do plachty. Zcela jistě mám šikovného instruktora a zcela jistě jsem šikovná:-)
Vracím se do hotelu a jsem trochu mimo. Asi jako když jsem před lety poprvé cválala do dlouhého, táhlého kopce a poprvé pod sebou zacítila obrovskou sílu koňské zádě. Přesně si vybavuji toho koně, tu chvíli, to místo, tu vůni, ten pocit.
Je potřeba si pořídit vlastní boty do vody s protiskluzovou podrážkou. V malém dřevěném stánku prodávají kde co, i ty boty do vody. Jenomže číslo 39 nebo 40 ani náhodou. Prý zítra to zařídí. A fakt, že jo. Modro červené, co mi přesně ladí k modro červeným plavkám s bílými puntíky.
Ráno mi bolest na předních stranách stehen dává jasné znamení, že mé svaly včera nebyly používány zcela správně. Když jsem před dvaceti lety začínala jezdit na koni, bolely mě vnitřní strany stehen. Holt, neměla jsem je zatínat a držet se jimi. Nohy prostě musí být volně. Když nemáš rovnováhu v sedu a podvědomě se držíš nohama, tak jsou dvě varianty. Buď je kůň flegmatik a bolí tě jenom ta stehna, nebo je to kůň citlivý, jako naše Jolanka, a to pak pod tebou utíká. A čím víc se těma nohama držíš, tím je rychlejší.