Dnes jsem dostala dárek. Prkno po hladině klouže, plachta se napíná a mé tělo se mazlí s větrem. Poprvé cítím, že tančím. Vítr zesílí, tělo jde přirozeně do záklonu, nohy se mírně pokrčí s koleny směrem dolů, pánev je podsazená, zadní ploska nohy a pata tlačí do prkna, ruce vnímají tlak větru na plachtu. Daleko od břehu objíždím osmičkovým tvarem dva vyčnívající korály. Tam, kam si má mysl přeje jet, jede i prkno. Postupně zkouším různé polohy větru na plachtu a ono to jde. To je taková radost. Desátá lekce je za mnou. Odpoledne už se tak jenom na lehátku válím, když mě šéf školy vyzve, ať si sama vezmu surf a jedu. Tak jo. Bonusová jedenáctá, bez přímého dohledu instruktora. Jasně, že na tom břehu byl a po očku mě sledoval. Zrovna tak, jako já sleduji děvčata, když si poprvé samy vyvádějí koně z výběhů a chystají si je na práci.
Víte jaký je rozdíl mezi tím, když se řekne – Svezla jsem si zadek x Ten kůň Tě vozí?Svezla jsem si zadek – harmonie komunikace, kůň v pikosekundě reaguje na moji myšlenku a sebemenší pohyb pánví, mezi rukou a udidlem je molekula vzduchu… Já vedu a kůň mě následuje, jako u toho tance. Ten kůň Tě vozí – tady vede kůň. Určuje si tempo, rytmus a někdy dokonce směr. A jezdec vlaje…Kdo z jezdců a trenérů říká, že to nikdy nezažil, kecá. Ale i takovouto zkušenost potřebujeme a potřebujeme vědět, co s ní dělat. A pak už je to zase o té alchymii…
V harmonii s větrem, prkno a plachta reagují na sebemenší myšlenku a pohyb surfaře a následují jeho pohyb. Dnes jsem vedla a prkno i plachta mě následovaly. A když si prkno a plachta dělají co chtějí, tak surfař vlaje a je rád, že je rád…
„To, co děláme blbě, drhne. To, co děláme správně, jde velmi snadno.“„Není důležité uspokojit výsledky své okolí, musíte být spokojeni sami se sebou, potom se stáváte vítězi.“ RH
Rychlokursem windsurfingu jsem si dala výbornou zkušenost. Rychlokursu ježdění v jedenácti lekcích se dost bráním. Technikálie je možné naučit jezdce poměrně rychle. Bez uvolněnosti a nezávislé ruky je to ale téměř k ničemu. Chybí harmonie. Než se z dovednosti stane schopnost, tak to chvilku trvá. Je to jako technický sex bez otevřeného srdce a duše.
Už čtvrté léto u mě trávila na kursu teď již dvanáctiletá Bára. Mezi našimi kursy a občasnými lekcemi byla půlroční i roční okna. A v těch oknech si nikde jinde Baru na hřbet koně nesedla. Přijede a po půl hodině v sedle navazujeme tam, kde jsme minule skončily. Ukážu jí, jak má věci dělat a ona je dělá ze hřbetu i ze země. Uvolněná a gumová. Pohybová paměť se tomu říká. Až za rok znovu přijedu do egyptských teplých krajin a stoupnu si na surf, uvidíme, jakou pohybovou paměť mám ve svých 50+ 🙂
Mám ráda začátečníky jinými trenéry nepolíbené. Když přirozeně začínáme úplně od základů a nemusíme měnit zažité nevhodné pohybové vzorce. Naštěstí dobrých učitelů jezdectví v poslední době přibývá. Je dobré se dohodnout, aby to ladilo. A nastane chvíle, kdy vzdělání a zkušenosti učitele dojdou ke svému limitu. A pak je príma s pokorou předat svého žáka dále do laskavých a zkušených rukou a radovat se z jeho úspěchů.
Každý jezdec potřebuje svého učitele. Každý učitel potřebuje svého učitele. A klidně i dva. Každého s jiným přístupem a jiným okem. Na základní stavbu dovedností a schopností je dobré mít učitele jednoho. Jako v první třídě, když mají děti svojí paní učitelku. Každý učitel se učí učit. Každý učitel, když se učí učit, dělá chyby. Některé objeví hned a poučí se z nich a některé přehodnotí po čase. Žádný učitel záměrně neučí špatně. Soustředění se na koně a jezdce v TADY a TEĎ je zásadní. Učit se učit je jako když leštíte a vybrušujete diamant.
Vychovávat jezdecké instruktory je ještě větší zodpovědnost než vychovávat jezdce. Vychováváme všichni a vychováváme především vlastním příkladem. Nejenom tím, co říkáme, ale hlavně tím jak jsme pravdivý sami k sobě a k okolí. Děti se učí prioritně nápodobou. A co myslíte, jak to mají koně? Co jim jednou ukážete, to si pamatují. Ukážete to podruhé a potřetí už je to pro ně rituál. Přemýšlejte o tom, co svým žákům i svým koním ukazujete:-)
Něčemu se můžete naučit i od někoho, kdo pracuje způsobem, který je pro vás zcela nepřijatelný. Dívejte se, pozorujte, srovnávejte…RH
Na závěr jedno hodně přesahové a nadčasové moudro:
„Mým velkým životním cílem je být se svým koněm v dokonalé harmonii. Je to jako světlo svíčky na konci dlouhého tunelu. Je stále jasnější a zřetelnější. A přestože jsem již pochopil, že ho nikdy nebudu držet ve své dlani, práce na tomto cíli je pro mě reálná a smysluplná. Každý malý krůček na této cestě je pro mě motivující odměnou.“ Ray Hunt