Před časem vyšel na „Cyklické ženě“ článek o tom, proč je dobré nenosit podprsenku a někde tam byla také otázka – Jak to máte vy? Četla jsem si to tehdy na mobilu a pak jsem při nějaké volné chvíli vzala zápisník … Teď si tady tak uklízím a třídím v tom správném ročním i cyklickém čase a objevuji zapadlý text 🙂
Jsme ročník 70, tak jako Husákovy děti.
Vyrostly jsme rychle a bujně, když nám bylo třináct let.
Při účasti na atletických závodech tribuny šílely. Nejdříve jsme vbíhaly do cíle my a teprve potom naše majitelka.
Už když jsme nesměle rostly, byly jsme naší majitelkou hýčkané a obdivované.
Když nám bylo šestnáct, poprvé jsme zakusily, jak něžná může být ruka muže – tehdy ještě chlapce a jakou slast nám může připravit.
Do podprsenky jsme byly zavírány pouze ve škole, v tanečních a na atletických trénincích. Jinak jsme si užívaly volnosti a vytahaných triček. Mnohokrát byla naše majitelka upozorňována, že jestli nás nechá nosit volně, budeme brzo vytahané a povislé.
Plně jsme odkojily její dva syny. Při tom druhém jsme měly tolik mléka, že by nám i padák byl malý. Bez jizev a strii jsme se vrátily do původní polohy pevné a oblé, jenom o trošku menší.
Nikdy jsme nebyly mučeny speciálními dietami, posilováním a ani silikonem.
Náš věk, dal by se možná dnes charakterizovat jako zralý a my máme stále svoji svobodu. Do podprsenky jsme zavírané, když jezdíme na koni nebo jdeme do společnosti. Ale i do společnosti občas vyrazíme „nahoře bez“ – to když by byla podprsenka vidět v hlubokém výstřihu na zádech nebo v šatech bez ramínek.
Milujeme plavání bez plavek, sluneční paprsky, laskání a volnost.
Milé ženy, milujte a laskejte své kozy …
Milí muži, milujte a laskejte naše kozy…
S láskou, úctou a bezpodmínečně.
Pudiška, listopad 2017