Fakt potřebuji dovolenou. 
Nutně. Je podzim a v kalendáři se píše rok 2016
Naposledy jsem odletěla s kamarádkou na Kanáry před rokem a půl. Jezdecké závody a soustředění se jako dovolená nepočítají. Sezóna na penziónu byla dlouhá a náročná. Jsem vyčerpaná a podrážděná. Potřebuju být sama se sebou a v teple. O nic se nestarat, nechat se hřát slunečními paprsky a nořit se do slané vody. Hlavně, ať po mě, nikdo nic nechce.
Takže vzhůru vybrat ten správný termín a destinaci. Žena podnikatelka ale potřebuje nejdříve sladit důležitá data. Výplaty zaměstnancům, účetní podklady pro účetní, kontrolní hlášení (jeden z nesmyslných a zatěžujících výmyslů AB) a odeslání DPH. Když se tohle vše podaří včas, tak se přede mnou jeví možný termín dovolené 7. – 20.11. Ještě sladit menstruaci a vychází z toho jeden možný týden.
Obvolávám pár kamarádek, ale ani jedna takhle na poslední chvíli nemůže. Dobrá, odletím sama. A ještě ta destinace… Po několika letech, kdy tvrdím, že bych nikdy nejela na dovolenou do nedemokratické země, objednávám Egypt.
Na letišti v Hurgádě na nás čekají delegáti cestovní kanceláře, Vše je perfektně zorganizované. Nelze si splést autobus, který má každého účastníka zájezdu dovézt do toho správného hotelu. V autobuse se nám představuje delegát Marko. Egypťan, velmi dobře mluvící česky, nám sděluje základní informace a dohlíží, aby každý turista vystoupil v tom správném hotelu. S námi z hotelu Prima Live si sjednává schůzku na večer v 17 hodin na recepci.
V hotelu dostáváme náramky a můžeme jít na snídani. Mám hroznou žízeň. Pití je zatím to jediné, co nebylo vychytané.
V myšlenkách mi vyplouvají rady všech známých a kamarádů, kteří v Egyptě byli:
Pij jenom balenou vodu. Nenech si dávat do pití led. Zuby si čisti pouze balenou vodou. Nejez žádnou syrovou zeleninu, která mohla přijít do styku s tekoucí vodou. Ovoce jez pouze takové, které si můžeš oloupat.
Při pohledu na prohýbající se snídaňové stoly přemýšlím, co si mohu bez rizika dát.
Z pití pouze čaj. Žádná balená voda tady není. Džusy jsou vyrobené z koncentrátu a vody. Otázkou je, jestli z té kohoutkové. Mám chuť na ovoce, ale můžu si ho bez rizika dát? Oloupat se dají pouze mandarinky a ty jsou plné pecek.
Bože, co tady budu celý týden jíst, když jsem v horku prioritně nastavená na ovoce a syrovou zeleninu. Také je mi jasné, že když se tady mám celý týden válet, tak pečivo, sladké nápoje a alkohol nepřipadají v úvahu. Přece nepřijedu domů jako koule.
Všechna doporučení berou rychle za své. Slivovici jsem si z domu nevzala, preventivně to jistí hylak a od třetího dne to přestávám řešit úplně.
Na pokoj přicházím po příjezdu unavená, nevyspalá a stále nedopitá. Ještě že je v pokojové ledničce balená voda. Zas a znovu si uvědomuji, co se mnou dělá nevyspání a únava. Podrážděná, plačtivá, nesoustředěná. Ani nemusím být ve třetí cyklické fázi. Kam se na moje nevyspání hrabe PMS.
Nevím, jak mám zamknout pokoj – pikolík poradí. Nevím, jak ztlumit tu šíleně hučící klimatizaci, tak ji po chvilce štelování vypínám úplně. Zjišťuji, že wifi, na kterou jsem se připojila na recepci, na pokoji nefunguje. Pořád to chce nějaké heslo. Aha. Na pokojích je to totiž za příplatek 14 Euro za týden. No dobře. Přece, když budu chtít posílat zprávy přes messengera a whatsapp, nebudu běhat pro signál přes celý komplex do recepce. Ten pohled na několik desítek lidí sedících na luxusních kožených sedačkách a zírajících do svých mobilů v době hlavních jídel je úsměvný. Všichni se chtějí připojit, ale tak polovině z nich to nejde, Veřejná síť je permanentně přetížená.
Patlám se opalovacím olejem a mezitím to vypadá, že se konečně chytila pokojová wifi. Cinkají nějaké zprávy a otevírám také messengera. Ten necinká, ale je v něm několik zpráv. Z toho jsou 2 od úplně neznámých lidí, že přijali moji žádost o přátelství. Ježiši co to je? Mastná ruka mi sjíždí po displei, abych je zase ze svého fcb vyndala a v tuto chvíli si vyřazuji z přátel některé přátele, se kterými jsem si naposledy na fcb psala… Jsem zmatená. Přemýšlím, jak se to tam na té šílené sociální síti mohlo seběhnout a u vyřazených přátel dávám akci – vrátit zpět. Co na to říct. To prostě nevymyslíš.
Přichází sms od mého muže, jestli jsem v pořádku. No jasně, že jsem v pořádku. Vždyť jsem Ti to psala už před dvěma hodinami. Některé zprávy se ten den prostě někde ztratily…
Dávám si mobil do nabíječky, ale nezdá se, že by se nabíjel. Postupně zjišťuju, že nejde ani jedna zásuvka. Zkouším světla. Nic. Volám na recepci. Aha, ona je elektřina na pokojích na kartu a ta karta je u klíčů. Druhý den si čtu na blogu svého muže, kterému jsem ty patálie psala, něco v tom smyslu, že jsem tak mimo, protože mě dlouho nevzal nikam do luxusu. Ne, že mě dlouho nevzal do luxusu. On mě nikdy nevzal do luxusu. Je pravdou, že jsem nikdy vzít do luxusu nevyžadovala. Jasná chyba, kterou je potřeba napravit.
Mám s sebou laptop. Ano, je to tak. Opravdu jsem si na dovolenou přivezla počítač. Půjčila mi ho kamarádka. Ne abych pracovala, ale abych mohla psát. Mám totiž poslední dobou sliny na psaní a možná tu knihu fakt napíšu.
Psát knihy je poslední dobou děsně moderní a knihy vydává kdekdo, což mojí myšlenku na napsání knihy poněkud degraduje. No uvidíme. Zatím je to spíše o postřezích, pocitech, deníkových záležitostech. Zkrátka zrovna o tom, co mi jde do pera.
Tak tenhle laptop v sobě nemá word, ale jakýsi Open ofis 3. Aha. A že by nebyla funkční baterka? Pokud není v zásuvce, vybije se během pěti minut. Bez varování se vypne a neuložený text je nenávratně ztracen. Zase jedna cenná zkušenost. Kdyby tady se mnou byl MUŽ, možná by mě upozornil, že když to má ten laptop takhle blbě, tak bych ho měla při odchodu z pokoje úplně vypnout.
Víte, proč tenhle zapnutý laptop s nabíječkou v zásuvce nefunguje, když přijdu z pláže? No přece, protože jsem při odchodu z pokoje vytáhla kartu z aktivace elektřiny.
Technickým legráckám na pokoji, ale stále není první den konec.
Při aktivaci hesla na trezoru, kliknu omylem na nějaké číslo a vůbec nevím na jaké. Trezor je zablokován a v něm pas, peníze a letenka. Je 10 večer místního času a jdu spát. Trezor budu fakt řešit až ráno…
Pudiška, listopad 2016