1. Co mě to napadlo? Ježíšmarjá, nechce toho ten instruktor hrozně moc ?
Miluju ten pocit, kdy se úplně mokrá uvelebím na vyhřáté lehátko, sluneční paprsky v kombinaci se studenou pokožkou zvednou chloupky a na pokožce usychá mořská sůl.
„V Harmonii s koněm“ od Raye Hunta – útlá knížečka o devadesáti dvou stránkách, co ji přeložila Bára Bořánková, Václav Bořánek ji doporučuje jako povinnou literaturu a v její předmluvě se píše, že je v ní úplně všechno. Jak já jsem vděčná za to, že jsem před pěti lety tohoto Václava objevila…
Podtrhávám si moudré a chytré myšlenky. Úplně nové pro mě nejsou, ale je fajn si je znovu číst, zvědomovat a dávat do nových souvislostí. A tak si do blba na mořskou hladinu čumím, před očima mám tu naší Anynnku, jak na ni uvolněně sedím, pánev jemně běží s pohybem koně, já tu svoji pánev zpomaluji a zastavuji, abych zpomalila a zastavila koně…
Jak si tak plynu a řeším kvalitu rytmu kroku, mihne se mi před očima surf. Instruktor, s fakt hezkým tělem, ukazuje začátečníkům obraty. Za naprostou samozřejmostí a lehkostí tuším, že to zas tak jednoduché nebude. Odkládám knihu a se zájmem sleduji tanec s prknem, plachtou a větrem.
Tak jo, zvedám se a jdu rovnou do první lekce. Nejlepší nápady jsou ty spontánní. Ty vogo, těch informací… A pan instruktor je pedant. Opravuje mi sebemenší detail. Trvá na uvolněnosti, přesné poloze ruky, vidí každý napnutý sval, který napnutý být nemá. Ježíši, tohle se nemůžu naučit. Na tohle bych potřebovala celý další život. Hmm, asi vyhozené peníze. Hlavou mi běží, že zaplatím první, úvodní lekci a více do téhle taškařice investovat nebudu. Jenomže v hlavě se mi vybavují moji jezdečtí žáci. Jak jim asi je, když při prvních lekcích na koni opravuji každý jejich detail a trvám na uvolněnosti, abychom společně mohli položit kvalitní základ, na kterém budeme moci stavět.
Postoj – nohy správně, přední ruka napnutá, zadní uvolněná, plachta na předek, obrat prkna, plachta na centrum, výměna ruky, nohy správně, postoj těla, KAM JEDEŠ, TAM SE DÍVEJ, nekoukej dolů, plachta na zadek, na centrum. Snažím se poslouchat pokyny v jazyce angličtina – němčina – ruština – čeština – fakt takový jazyk existuje a prkno reaguje.
Kdybych takhle pořád dokola otravovala s obraty koně, tak ho to přestane bavit a vyprdne se na mě. Ještě, že prkno mě nemůže poslat do háje.
Fakt by mě zajímalo, jak se ti surfaři zakloní. Kdybych se zaklonila, spadnu. Přední ruka napnutá, zadní uvolněná v zápěstí i v lokti…. To nedám. Nevěřím ani prknu, ani plachtě, ani větru, nevěřím sobě. No, tak co by se mohlo stát. Spadnu do teplého moře, možná při tom zatnu svaly a něco si bloknu, ráhno plachty mě praští do hlavy… Jo a také bych mohla ztratit sluneční brýle.
Když učím začátečníky uvolněnost pánve, polohu holení, odebírání tlaku a jemnou nezávislou ruku, zkoušíme každé zvlášť a postupně spojujeme. Když chceme něco naučit koně, potřebujeme po něm chtít jen jednu věc. Ježíšmarjá – nechce toho ten instruktor po mě najednou hrozně moc? Ježíšmarjá – nechci toho já po žácích najednou hrozně moc?
Předplácím si dalších pět lekcí a máme tady druhý den windsufingu.
Opáčko z předchozího dne a nově obrat plachtou na záď. Sama odjíždím kousek od břehu, obrat a stále dokola. A instruktor zase vidí každičkou chybičku, každičký detail. Vždyť se tak snažím, abych to dělala správně…
Vzpomenu si na Anabell, báječnou ženu 50+, moji novou žákyňku. Máme spolu za sebou asi osm lekcí. Sedla jsou u sedlářky v opravě a na koňském hřbetě jsou madla. Ideální příležitost, jak pracovat na uvolněnosti beder a pánve, jak pracovat s pánví a dechem při přechodech a rytmu. Nejdříve pár minut na lonži, uvolnit, srovnat detaily, pár přechodů na jemnost a hlavně získat bez sedla více sebedůvěry. Nebát se a podvědomě nebrzdit koně myšlenkou a pánví, když chceme ten hezký krok (koňáci pochopí:-)). Netuhnout, nechytat se nohama, nevěšet se do otěží, když kůň nečekaně zrychlí… A pak hezky samostatně na stěnu a to samé. Myšlenka, pánev, holeň, bič a zjemňovat. Do toho nějaká změna směru jenom na pohled, pánev a holeň. Klisna vyklusává plynule s hlavou dolů na jemném kontaktu…Ty jo, paráda. Pohádka. Anabell je v rauši a užívá si, jak jim to spolu s klisnou Ájou jde. A jak je v tom totálním flow, opakovala by cvičení donekonečna. A tady si kůň řekne. Proč to pořád po mě chceš stále dokola? Copak to nedělám dobře? A je zaděláno. Takže v nejlepším přestat a nechtít po koni a ani po jezdci nové věci. Poděkujeme ze země v pauze vedle koně. Mírný stoj rozkročný vedle kohoutku, dýcháme do břicha a relax. Během pár sekund má klisna hlavu u země s protaženým krkem. Paráda. Lekce dnes trvala 40 minut.
Zpět k tomu surfu. Obraty a další technikálie si mohu zkoušet stále dokola. Prknu i plachtě je to jedno. Dohled a směřování instruktora jsou zásadní. Ty špatné pohybové vzorce se fakt blbě předělávají. Ať už je to na prkně nebo na koni.
Prkno a plachtu svými chybami nekazíte, koně ano. Ještě, že jsou koně velkodušní a umí odpouštět.
Pozn: Maximum věcí se snažím začátečníky učit v terénu. Krásný les na slalom, obraty a přechody máme za domem. Uprostřed přírody se učí přirozeněji a nenápadněji, než na jízdárně.