Půdy vyskládané starým harampádím, které pokrývá mnohaletá vrstva prachu. To byly v dětství jedny z mých nejoblíbenějších míst na hraní. Přehrabovat se v odložených věcech a představovat si, jak je naši předci používali. Jedním z největších pokladů, které jsme s bratrancem a sestřenicí našli na půdě u babičky v Poněšicích, byla truhla plná starého oblečení. Zkoušeli jsme si ty staré kousky a hodiny byli součástí říše králů, princezen a loupežníků.
V těch starých krámech dodnes vidím poklady se svým vlastním příběhem a prolézaní půd, stodol a sklepů je pro mě stále vzrušujícím zážitkem.
Velkou část svého dětství jsem trávila na chalupě v Kostelci u prababičky. Starý statek v jihočeské vesnici měl velkou kuchyň a já si dodnes pamatuji její uspořádání. Dvě postele s vysokými čely, stůl a židle, dřevěný mycák, kamínka a kredenc, ve kterém bylo vyskládáno všechno potřebné nádobí. Prý ho ke svatbě od rodičů dostala moje prateta Milada, sestra mojí babičky. Nevím proč, ale ta kredenc zůstala v chalupě, ze které pocházela. Když se o chalupu začali starat moji rodiče, putovala jako stará a nepotřebná do maštale. Ve vlhku mnoho let hnila, přišla o všechny čtyři nohy, panty a úchyty zrezivěly, sklo se vysypalo.
Když jsme se před osmi lety nastěhovali na Výštici a zařizovali ve stavení se silnými kamennými zdmi náš nový domov přišlo mi, že by ta kredenc do naší nové kuchyně patřila. Přesvědčila jsem Marcela a vypravili jsme se na druhý břeh Vltavy, do Kostelce. Když naživo viděl, co si to vlastně chci přivézt domů, nešetřil jadrnými poznámkami na mne a ani na ten starý shnilý krám, kterému při nakládání upadly dveře ze ztrouchnivělých pantů.
Opalovala a brousila jsem ji mnoho hodin. Natírání bílou lazurou už bylo za odměnu. Marcel udělal nové nohy a dnes je tento skvost obdivovanou perlou naší kuchyně.
Věděli jste, že KREDENC pochází z latinského slova credentia („víra“), odkud vzniklo i italské credenza („víra, důvěra“). Když si středověcí panovníci nechávali od ochutnávačů ochutnávat pokrmy a nápoje dříve, než je pozřeli, slovo credentia označovalo samotné ochutnávání. Ve staré češtině se prý říkalo kredencovati. Z toho se později vyvinul význam „servírovací stolek“ a z něj dnešní krendenc – skříň na nádobí a potraviny.
Tak chytrá nejsem já, ale wikipedie. Objevila jsem to na ní, když jsem si upřesňovala, jestli se více používá TA kredenc nebo TEN kredenc. Používá se obojí:-)