STRÁŽCE VÝŠTICE
„Přihlaste výštický jasan do soutěže „Strom roku“, volá nám náš kamarád Karel, vášnivý fotograf. O té soutěži víme dlouho a již několikrát jsme pro některé stromy hlasovali. Anketu pořádá každoročně Nadace partnerství www.nadacepartnerstvi.cz a výtěžek z poslaných hlasů je použit na výsadbu a ošetřování stromů. Krásný počin.
A tak Marcel výštický jasan příhlásili a ON byl ze 77 přihlášených vybrán mezi 12 finalistů.
MÁ ČÍSLO 5 a i vy mu můžete poslat svůj hlas DMS ve tvaru DMS STROM5 30 na číslo 87 777. Nebo lze hlasovat přímo na stránce https://www.stromroku.cz/finaliste/aktualni/Strazce-Vystice
CO O NĚM ŘÍCI, CO PRO NÁS ZNAMENÁ…
Jak dlouho je tento majestátný jasan, dominanta zdejších luk, strážcem statku Výštice?Jak dlouho je svědkem lidských příběhů? Kdo ví, kdy byl zasazen? Jeho stáří odhadujeme, po konzultacích s pamětníky, na cca 70 let. Mohl být útlý mladý kmínek s kořeny vložen do půdy jako připomenutí konce světové války nebo při zrození dítěte z rodu Klimšů, kteří pozemky vlastnili od pozemkové reformy až do sedmdesátých let minulého století? Nebo snad vzal dědeček svá vnoučata a společně strom zasadili? Můžeme se pouze domnívat.
Je říjen roku 2010 a bývalý Schwarzenberský zbytkový statek se stává domovem naší rodiny a nádherně rostlý jasan její součástí. Okolí stromu je zarostlé kopřivami a hromady navážky kolem něj se nedají přehlédnout. Jak je možné, že lidé, kteří zde před námi žili, nevnímali jeho krásu? Vyčištění prostoru stromu je jednou z věcí, do které se s našimi přáteli pouštíme.
Již více než deset let je strom svědkem našich radostí i smutků. Místem, kam se chodíme smát a kam chodíme plakat sami se sebou nebo s našimi přáteli. Slunce, které každé ráno v pozadí stromu vychází, je nám svědkem.
Statek Výštice je místem pořádání mnoha akcí pro děti, mládež, dospělé i rodiny a strom je svědkem radosti, zábavy i klidu. Najdou se však i chvíle přemýšlení, povídání, zamyšlení, smutku. My se rozhodli část příběhu nechat vyprávět ty, kteří jej zažívají v některé z mnoha chvil, které s ním prožili, naše přátele a instruktory Země-nezemě, ww.zeme-nezeme.cz
Mám ho moc rada, pretože je to ohromný symbol. Za mňa ho vystihuje jednoduché – je to taký „tichý priaťel“. Je vždy prívetivý, za každého počasia a rozpoloženia . Nika
Za mne „cesta do nebe“. Lucka J.
Místo, kde vždy najdu ticho, klid a usmíření.Tom
Já pod něj chodívala o poledňáku spát. Vždycky jsem si tam nejlépe odpočinula a načerpala energii, jak nikde jinde. Lucka V.
Strom, ze kterého jde neskutečné množství energie. Majestátní za každého počasí! Strom, který v létě vytvoří stín, ve kterém je skvělé trávit chvíle volna. Eliška
Pro mne je to strom s určitým kouzlem, který 
umí doplnit atmosféru každého letního tábora, který pasuje do každé legendy, který mi vždy přinese nádech bezstarostného dětství. Klárka Kr.
Náš výštický strom vnímám jako ochránce. V 
horkých letních dnech nás jeho stín ochrání před sluncem. Účastníci se pod ním zastaví, aby si chvilku odpočinuli od běhačky na pražícím slunci. A když prší, tak pod ním vždy o trochu méně. Když se koukám na bránu statku, vidím jen jeho, „chrání“ mne před pohledem na silnici, která znamená opuštění našich pohádkových táborových světů a návrat zpět do reality. Zároveň pro mne strom symbolizuje trpělivost. Pamatuji si, jak jsme na nějakém O-TE-VŘI poprvé zkoušeli zdolat „Honzíkovu cestu“ právě pod stromem. Fakt nám to nešlo a tisíckrát jsme to chtěli vzdát, kulička prostě ne a ne dojet do cíle. Několikrát jsme byli pár centimetrů od konce, ale vždycky se našla nějaká díra, někdo špatně pohnul rukou, někdo jiný se blbě naklonil a museli jsme začít znovu… A pak znova a znova a znova. Nutno říci, měli jsme toho dost. Pak jsme si dali na chvilku pauzu, nádech, výdech, našli jsme vnitřní klid a tenhle labyrint dokončili – a pořád jsme stáli pod stromem. Klárka K.
Pro mne byl vždy okouzlující vzhledem i atmosférou. Pamatuji si, že večerní posezení nebylo nikde lepší. Mnoho důležitých rozhovorů se uskutečnilo právě na tomto místě. Jak konverzace, u které jsem se hodně nasmála, získala pocit, že mám kolem sebe dobré přátele, tak i seberozvojová. V rámci táborů zde byly skvělé hostiny. Adéla
Probouzím se do jasného jitra. Vstávám. Potichu opouštím sdílený pokoj a vcházím na dvůr. Možná je půlka léta, možná mrazivé zimní ráno. Protože se tento zážitek opakuje, nezáleží na konkrétním ukotvení v časoprostoru. Nadechnu se a vnímám ticho a klid, které brzká ranní hodina poskytuje. A pak… Je zase tu. Ten pocit, že mne někdo pozoruje. Otočím se. Nikde ani živáčka a přece se na mne dívá bytost, která ve své němé majestátnosti řekne více, než by mohla slova kdy vypovědět. Stromy a lidé spolu mají zvláštní pouto. A obzvlášť tento kus dřeviny symbolizuje pouta silná stejně, jako je silný jeho kmen. Je manifestací místa, kde se tvoří nová přátelství, kde se vzduchem nese smích, kde se sdílí hloubka a kde je bezpečno. A on na to všechno dohlíží, stráží duše všech, co tu jsou a budou. Dívám se na něj a vím, že v tuhle nekonečnou vteřinu je můj svět v naprostém pořádku. Barča
A CO ZNAMENAL JASAN PRO NAŠE PŘEDKY?
Poslal mi kamarád odkaz:-) https://www.facebook.com/groups/2767405503546497/permalink/3087455328208178/ a z něho vybírám:
Stejně jako dub bývá i jasan popisován coby „předek lidstva“. Víra v magickou moc jasanu se rozprostírala od starověkého Řecka až po Skandinávii. Jeden z nejvýraznějších případů můžeme najít v Irsku. Starověcí obyvatelé ostrova nestavěli svým bohům rozsáhlé svatyně, za své chrámy považovali právě přírodu…
Sílu víry v moc jasanu ilustrovala i druidská hůl zdobená spirálovým vzorem, součást nálezu z Anglesey datovaného do počátku prvního století našeho letopočtu…
V britském folkloru je jasan stromem znovuzrození…
Není proto divu, že křesťanům byl potenciál jasanu proti srsti…
… až budete příště odpočívat ve stínu jasanu, nebo jen budete procházet kolem, věnujte mu alespoň myšlenku, pár kapek vody nebo jinou, pro strom užitečnou drobnost…
Tak nějak jsem to tušila a teď to mám černé na bílém.
Děkuji, že jste dočetli až sem 🙂
Fotografie jsou od několika našich přátel
Iva