„V Harmonii s koněm“ od Raye Hunta – útlá knížečka o devadesáti dvou stránkách, přeložila ji Bára Bořánková, Václav Bořánek ji doporučuje jako povinnou literaturu a v její předmluvě se píše, že je v ní úplně všechno. Jak já jsem vděčná za to, že jsem před pěti lety tohoto Václava objevila…
Tak tuhle knížku, která byla poprvé vydaná, když mi bylo osm let, jsem si dala na egyptské dovolené. Fakt v ní je úplně všechno. Už nějakou dobu používám některé knihy jako učebnice – skripta. Tohle je jedna z nich. Podtrhávám si tužkou a občas dojde i na zvýrazňovač. Zajímavé je, že kdybych tuhle knihu četla před několika lety, asi bych měla podtržené úplně jiné pasáže. A až ji za čas vezmu zase do ruky, budu se možná divit, proč je podtržené to, co je podtržené a proč není podtržené úplně něco jiného.
Některé knihy jsou tak zásadní, že je dobré si z nich vypsat poznámky. Je také dobré vědět, kde a od koho jsem jaké moudro převzala. Poctivě jsem si doma sedla, že si to podtržené přepíšu. Jenomže to by byly hrozně dlouhé poznámky.
Tak tohle jsou poznámky pro mě. Mezi nimi je mnoho souvislostí a také mnoho kazuistik a paralel do běžného života. Doporučuji přečíst celou knihu a dělat si své poznámky:-)
Spojit tělo i duši jezdce a koně v jednu bytost.
Pokud se pokusíme jeden druhému porozumět, dokážeme spolu v pohodě žít.
Přátelství je to, o co svého koně žádáme. Nabízíme mu své přátelství a čekáme na jeho odpověď. K ničemu ho nenutíme. Protože k opravdovému přátelství se donutit nedá.
K tomu, abyste opravdu rostli a porozuměli svému koni, potřebujete pracovat na sobě, ne na svém koni.
Kůň se vás bude ptát a zjišťovat, zda jste si jistí, či nikoliv. Očekává od vás sebejistotu a pochopení a důvod a smysl toho, co po něm žádáte.
Při práci s koněm sledujeme, co vychází ze strachu před tlakem, a co vychází z jeho svobodné vůle. Je jeho volba pracovat nebo je k práci nucen? Moje myšlenka by se měla stát jeho vlastní myšlenkou.
To, co děláme blbě, drhne, to, co děláme správně, jde velmi snadno.
Není důležité uspokojit výsledky své okolí, musíte být spokojeni sami se sebou, potom se stáváte vítězi.
Kůň je schopen udělat cokoliv, o co ho požádáme – v mezích svých možností. Cílem je naznačit koni úkol, který on sám řeší. Chci, aby plnil mé úkoly svým způsobem, a to nejlépe, jak umí.
Něčemu se můžete naučit i od někoho, kdo pracuje způsobem, který je pro vás zcela nepřijatelný. Dívejte se, pozorujte, srovnávejte…
Nikdy to nenechte dojít tak daleko, že byste se vraceli domů s pocitem, že vás kůň převálcoval. Snažte se pracovat tam, kde vám kůň dobře rozumí a skončete práci tím, co dobře pochopil. Všichni nakonec pochopíme, že kůň má vždycky pravdu:-). Jsme to ale my, kdo je zodpovědný za to, co se stane. Pokud nechceme, aby se nám kůň vymkl z rukou, musíme dodržovat disciplínu. Ta však musí vycházet z naší vlastní disciplíny.
Kůň velmi rychle pozná, pokud jsme nepřesní a nejistí v tom, co po něm žádáme. EFEKTIVNÍ budeme tehdy, pokud nám kůň POROZUMÍ. Potřebujeme být PŘESNÍ a JEDNOZNAČNÍ – ČITELNÍ.
Při práci musíme mít jasnou představu o tom, co po koni žádáme. Zůstáváme ve vedoucím postavení a žádáme koně, aby nás následoval – jako u tanečního páru. Jde o rytmus a harmonii. Chceme, aby se z našich těl stalo jedno – to je cílem. Komunikace fyzická se stále více stává mentální. A pak je to o pocitu, který je odpovědí na pocit. Nezáleží na tom, jestli se to stane dneska, zítra, za rok…
Je to jako tanec, kde se dodržuje rytmus a pár se snaží vcítit jeden do druhého. Vše musíte cítit – je to tanec, harmonie, společný rytmus. Není to souboj, ale společná radost. Vedeme a jsme o malou vteřinku napřed, tak aby mohl druhý (kůň) následovat. Jsme jedno tělo, jedna mysl, ale vedoucí úlohu má jezdec. Cokoliv děláte s koněm – zastavování, couvání… je rytmus.
Je třeba se dopředu připravit – PŘEMÝŠLET – nepracujeme s pouhým tělem, ale s myslí koně.
Každý kůň je jiný… Důležité je poznat, kolik toho můžeme od koně žádat. Je potřeba rozpoznat každou změnu a sebemenší snahu hned pochválit. Mnozí z nás si ani nevšimnou, jak moc se nám kůň snaží vyhovět, dokud už není pozdě.
Kůň výborně pracuje a my se toho snažíme využít a chceme stále více – tomu ale kůň nerozumí – proč po mě chceš další a další, copak to nedělám dobře, tak takhle to asi být nemá. Vlastně ho tím trestáme a tak se nám na to vyprdne…
„Mým velkým životním cílem je být se svým koněm v dokonalé harmonii. Je to jako světlo svíčky na konci dlouhého tunelu. Je stále jasnější a zřetelnější. A přestože jsem již pochopil, že ho nikdy nebudu držet ve své dlani, práce na tomto cíli je pro mě reálná a smysluplná. Každý malý krůček na této cestě je pro mě motivující odměnou.“
Vše co každý jezdec potřebuje je CIT, SPRÁVNÉ NAČASOVÁNÍ a ROVNOVÁHA. Občas, když koně potřebujeme uvést do pohybu, potřebujeme rychlou reakci – IMPULSIVNOST.
Po celou dobu práce sledujeme, kde se nachází pozornost koně.
Pokud se naučíte opravdu jít se svým koněm a cítíte správně i rytmus, pak cítíte, jak v koni narůstá i ubývá energie.
MYSLET a CÍTIT
Všechny vzory chování se přenášejí ze stáje na jízdárnu. Když tě kůň respektuje ve stáji, bude se stejně chovat i venku při práci.
Je potřeba udržet paže a zápěstí uvolněné, pohybujeme se v harmonii s koněm
Nepoužívejte tlak a násilí. Jen situaci připravte a nechte koně, ať ji řeší. Musí mít dopředu jasné instrukce. Tím se naučíte být důslední, trpěliví, pozorní a vyhnete se zbytečným problémům.
VŽDY SI VŠE PŘIPRAVTE DOPŘEDU. Když se připravíte, budete mít na vše dostatek času.
To, na čem pracujeme, je kontrola energie v koňském těle. Energii v koňském těle bychom měli kontrolovat naší vlastní energií.
Když koni dáme šanci, aby nám dokázal, že mu můžeme důvěřovat, zůstane s námi. Jestli chceme důvěru, musíme ji koni nejdříve nabídnout.
Přemýšlejte o tom, na co myslí váš kůň. Pokud mysl mého koně není v pohodě, nežádám od něj nic jiného než uvolnění, aby mi naslouchal a reagoval na mě s důvěrou. Důvěra je nesmírně důležitá v okamžiku, kdy jako jezdec selžeme… Příteli, nic se neděje…
Předvídání. Kůň je živý a přemýšlí… Nemůžeme to, co jsme se s koněm naučili a baví nás to, opakovat stále dokola…
Předpokladem úspěchu je nekonečná trpělivost a pamatujte si: Pracujete na sobě, ne na svém koni.
Jsme to my, kdo při práci s koněm dělá chyby. Je komické, že se považujeme za ty chytřejší. Často je kůň chytřejší a jeho schopnosti jsou téměř bez hranic, jen kdybychom mu tolik nepřekáželi.
Kůň cítí naše obavy a nejistotu a sám se stává nejistým. Vysíláme svým tělem signál – něco není v pořádku – a kůň se dostává do situace, kdy mu tato nejistota brání v další spolupráci. Když v této nejistotě zvolíme nevhodný tlak, kůň se brání… A tím vzniká další nejistota.
Kůň rád udělá vše, co po něm žádáme, problém je v komunikaci. Komunikace je vzájemné přizpůsobování vzniklé situaci.
Koně, kteří jsou nuceni dělat věci, které nechtějí, se stávají obětí. Dělají věci, které jsou naší myšlenkou, nikoliv jejich vlastní. Věřím, že kůň udělá vše, co po něm žádáme, a dobrovolně.
Str. 44 – Ve škole – Učitel a žáci – MUSÍŠ…Paralela se školou – Pro žáka situaci připravit a nechat ho hledat řešení…
U koní: Kůň nepochopil, co po něm žádáme. Často stačí věc jinak připravit a reakce koně se změní. Změnit přístup, rychle reagovat a změnit podmínky. Někdy jsme to my, kdo musí změnit 90% a kůň pak nabídne zbylých 10%. Staneme se jedním tělem, jednou duší, protože naše myšlenka se stane jeho myšlenkou, kdykoliv o to požádáme. Kůň se něčemu naučil, protože my jsme mu to zprostředkovali pro něj srozumitelným způsobem. Učení se pro koně stalo zábavou. Pracovali jsme na úrovni, kde dobře rozuměl. Udrželi jsme jeho mysl v pohodě a na vše ho připravili, takže nevznikl stres. To by mělo být cílem života s koněm – poslouchat a učit se. My nasloucháme svému koni a učíme se od něj.
Někdy je potřeba přehánět, aby dobře pochopil, co po něm žádáme. V prvním okamžiku, kdy pochopí, odstraníme přehnané reakce a zůstane jenom to pravé a podstatné.
Pokud jsou emoce koně neutrální, můžeme ho požádat téměř o cokoliv.
Co s koněm, který nedokáže v klidu stát? Str. 51 Pokud kůň touží po pohybu, využijte toho….
Nasloucháním získáme přesnou informaci o tom, jak mnoho jemnosti a pozornosti můžeme žádat. Maličkou změnu, nebo malý pokus. Mentální stav koně napoví, jak a o co můžeme žádat.
Sdílené cítění (práce v jednotě) Cíl má jezdec ve své hlavě a jeho úkolem je být všímavý a poznat okamžik, kdy kůň začne cítit a pracovat v jednotě se svým jezdcem. (délka udržení tohoto pocitu…)
Naslouchání je jedna věc a spolupráce druhá.
Naše myšlenka a jeho myšlenka musí splynout ve stejném čase. Když dokážeme společně cítit, vzniká cit, načasování a rovnováha
Kůň by měl být připravený udělat cokoliv, o co ho požádáme. Dávejme si velký pozor na to, jakým způsobem o pozornost žádáme. Pozornost koně a jeho postoj by měly vyzařovat „živou měkkost“
Naslouchání, napojení, práce v harmonii, a to i při pouhém získání pozornosti na vyjížďce. Není potřeba vymýšlet náročné úkoly. Jde jen o ochotu reagovat a o odezvu.
Hledáme reakci s RESPEKTEM. Respekt znamená pochopení, nikoliv strach. Str. 57
Kouzlo je schované ve slovech reakce a respekt.
Jsou malé věci, které zapříčiňují velké rozdíly. Je potřeba koni umožnit, aby na všechno přišel sám, k ničemu ho nenutit. Spokojme se s nejmenší změnou, s nepatrným pokusem. Jen tak kůň nejlépe pochopí.
Nedělejme z problému zbytečné drama. Situaci připravme a nechme koně nalézt správné řešení.
Pravidlem je, že čím rychleji se kůň pohybuje, tím hůře a neochotněji reaguje.
Pokud již problém vznikl a vy se ho snažíte napravit, bude dobré hledat s koněm jistý neutrální bod a z něj pak vykročit. Neutrálním se myslí místo, ve kterém vám kůň zareaguje uvolněním. Uvolnění vzniká tehdy, když vy sáhnete po otěžích a kůň zareaguje změknutím… str. 60 dole
Znepříjemnit koni nesprávné chování a správné usnadňovat. Nesprávné je nepříjemné a správné je snadné, kůň na to však musí přijít sám.
Kdykoliv vám kůň nabídne měkký pocit, odměňte ho.
Nechte koně udělat chybu. Nebojte se dovolit mu chybovat. Jen tak se něčemu naučí. I my se tak učíme – pracujeme na problému… str. 63 dole
Přemíra úsilí jezdce – Když se moc snažíte, unikne vám okamžik, kdy se vám kůň snaží vyhovět. Přehnaná síla vůle často předem odsoudí vaše snažení k neúspěchu. Povolte napětí a nechte věci plynout. Zdá se, že tohle je něco, čím musí každý z nás projít. Str. 67
Kůň se nikdy nemýlí, je to jezdec, kdo tak často chybuje.
Neobsedlý kůň z pastviny disponuje fantastickou kapacitou respektovat nás, správně a rychle reagovat a v krátkém intervalu se stát našim přítelem.
Je třeba koně omezit a potom mu ukázat cestu ven. Cílem je, aby sám nalezl řešení z nepříjemné situace a naše myšlenka se stala jeho myšlenkou.
Rayovi koně nezažívají porážku. Reagují vždy proto, že vy jste dokázali udělat ze svého cíle jejich vlastní myšlenku a záměr. Dokážou to od prvních okamžiků, a to proto, že vy jste v očích koně tím, kdo mu pomáhá „nalézt cestu ven“. Tak se stáváte jeho přítelem. Učí se vám důvěřovat.
CIT a NAČASOVÁNÍ
