Naši předci si pro stavbu svých sídel vybírali místa vyvýšená, a když to jenom trochu šlo, byla to místa se skalnatým podložím. Věděli, že skála vyzařuje energii směrem vzhůru a voda ji stahuje směrem dolů.
Objevila jsem toto dávné moudro před časem, už ani nevím kde. Tehdy jsem netušila, jak moc se nás bude týkat.
Z místních kuloárů před devíti lety: „Nějací blázni koupili Výštici.“„Dyť je to tam mokrý. Kolem samé rybníky a voda…“ „Sou to pražáci. Ti tam dlouho nevydrží…“
V něčem měli místní pravdu. Vedle statku je krásný rybník. Je třetím ze šesti na celém, vzájemně propojeném rybničním systému. V okolí jsou obrovské zásobárny spodní vody. Stavba sama však stojí na mírně vyvýšeném místě a vlhkost ve starých, nyní již zrekonstruovaných, staveních je minimální. To, že stojí Výštice na skále, nám bylo odhaleno až při rekonstrukci dvora.
Kaluže, bláto, tráva s vyšlapanými místy, popraskané betonové chodníky kolem pokojů, cesta ve dvoře poskrovnu vysypaná štěrkem, oprýskané lavice, okna bez kytek… Tak vypadal dvůr při naší první návštěvě v létě 2010.
Víme, že dvůr potřebuje zútulnit, ale na jeho rekonstrukci nemáme prostředky. První rok má prioritu zabezpečení bezpečného provozu. A roky další nové komíny, rekonstrukce kuchyně, sociálního zařízení, sálu, pokojů a apartmánů, topný systém, nový kotel, postupná výměna oken, potřebné vybavení …
V rámci možností v prvních několika letech zútulňujeme dvůr, jak jen je to možné. Cestu dosypáváme štěrkem, na pravidelných brigádách naši přátelé brousí a natírají lavice … Víc se dělat nedá…
Před Vánocemi 2015 v apartmánech praská voda a my díky tomu zjišťujeme, v jakém stavu je více než třicet let staré vodovodní potrubí, vedoucí kdesi pod dvorem. Je rozhodnuto. JDEME DO TOHO. V lednu 2016 obvoláváme všechny potřebné dodavatele – bagrista, nové sítě, pokládání dlažby, zavlažovací systém a položení trávy, výběr a objednání mnoha tun různého materiálu (štěrk, písek, oblázky, dlažba, trubky, lapač olejů a tuků …). Když už se tohle všechno dělá, je potřeba vybourat a objednat také nové dveře do skládku. Před pár měsíci jsme museli vybourat staré dveře, abychom dostali nový kotel do kotelny a při tom objevili původní klenbu a dle ní nechali vyhotovit dveře nové. No, a dveře do skládku, které jsou hned vedle, také skrývají poklad jménem stará klenba… O celkových nákladech máme pro jistotu pouze mlhavé představy. Víme, že už to prostě kopnout musíme. Nejde pouze o to vybagrovat a udělat nové povrchy. Jedná se o kompletní rozvedení nových sítí – vody, odpadů, dešťové kanalizace…
Hledáme ve starých plánech, abychom měli alespoň rámcovou představu, kudy co vede. Dvůr je převrácený vzhůru nohama, tatrovka již vyvezla sedmnáct obrovských fůr zeminy a my jsme stále nenarazili na to, kudy vede voda, abychom mohli zaslepit starou přípojku a udělat vše úplně nově. Porůznu narážíme na masív skály a už je nám jasné, proč voda nevede dle plánů. Když ji v sedmdesátých letech zaváděli, také narazili na skálu a tu prostě muselo podzemním vodovodním potrubím obejít. V místě nových odpadů se skála ale obejít nedá. Ztratili bychom tím požadovaný sklon. A tak je povolán další bagr s obrovskou sbíječkou, která skálu drtí. Dodávka septikového tukového lapolu před kuchyň se opožďuje o dva dny. Mezi tím hustě prší a tak je 2,5 metrová jáma, která byla pro usazení lapolu připravena, zaplněna vodou až po okraj a do ní se bortí vysoké hromady vykopané hlíny. Na řadu přichází opět bagr a kalové čerpadlo. Už několik týdnů se brodíme bahnem, doma jsme již několik dní bez vody, máme toho plné kecky… Abychom mohli začít zahrnovat, zbývá jenom napojit vodu k nám do bytu, ale plány znovu nesouhlasí. Úplně náhodně na původních plánech objevujeme, že přístavba, vedle které by se voda měla napojovat, je o několik metrů větší, než je na původním projektu … Bagrista Jožka skáče do výkopu s lopatou a kutá tak dlouho, než staré napojení vody najde a sbíječkou proráží díru pro vodu k nám domů
Dvůr jsme kopli 9. února 2016. 21. března jsme slavili den trávy a o čtrnáct dní později, na společné brigádě za pomoci našich přátel, byl položen chodníček u borovice, dlažba kolem pískoviště, upraven terén a zaseta tráva na dalších několika místech. O rok později, na jaře 2017 doděláváme novou dlažbu pod pergolou, v průjezdu a před apartmány.
Marcel je velmi pečlivý při psaní svého deníku a tak, kdyby vás fakt zajímalo, jak postupně celá rekonstrukce dvora probíhala, naleznete to společně s dalšími „ perličkami“ na http://vystice.blog.cz/1602
A takto vypadal dvůr v 60. letech minulého století
